Bridgertonovi - Vévoda a já        Film vs. seriál

Když se první řada seriálu Bridgertonovi objevila na Netflixu, způsobilo to opravdu velký boom. Kdo již před lety četl knihy, měl možná rozporuplné pocity. Neznalci knih byli mnohdy zklamáni laxním přístupem k historii a jindy naopak tak nadšeni, že chtěli sáhnout po knihách. Museli si ale chvilku počkat. Knihy ze série Bridgertonovi od Julie Quinn totiž vycházely v češtině již od roku 2007, byly totálně vyprodané a dotisku s filmovou obálkou to nějakou dobu trvalo. Po Bridgertonových se potom na prodejních pultech doslova zaprášilo, jak ale dopadla kniha tváří v tvář seriálu?

Když pomineme nějaké ty drobné detaily a malichernosti, co byly v knize a seriálu jinak, jaké nám zbydou zásadní rozdíly? A budou ve prospěch knihy či seriálu?

V knize chybí, v seriálu přebývá a naopak:

Simon v knize nemá žádného kamaráda boxera a s ním spojenou vedlejší linku. Jeho hlavní charakterový rys je založen na faktu, že je samotář, což seriál poněkud popírá.

Daphne nebyla uvedena do společnosti a hodnocena, toto je její druhá sezóna.

Setkání Daphne a Simona je v knize úplně jiné. Ano, potkají se na plese, ale rovnou s Berbrookem v hlavní roli. Setkání není nijak protivné, agresivní, naopak je vzrušující a vtipné. Vztah Simona a Daphne se tedy vyvíjí od počátku daleko slibněji než v seriálu, vše plyne rychleji a nikde neotravuje neodbytný Berbrooke.

Daphne nemá u Featheringtonových sokyni, neřeší se Featheringtonovic dluhy, potraty či smrt.

Eloise se nekamarádí s Penelope Featheringtonovou, nesetkávají se, nešuškají si, nemají feministické řeči atd.

Lady Whistledownová se v knize prakticky neřeší. Její sloupek je vždy začátkem kapitoly a obsahuje vtipné či jen věcné postřehy k tomu, co vás v kapitole čeká. Skvěle vystihuje tehdejší společnost, občas pobaví, ale neotravuje zbytečným vyšetřováním.

Doufám, že na celkovém konci seriálu se dočkáme nějakého souhrnu knižních epilogů neboli toho, co se s hrdiny stalo po pár letech. Zvláště v případě Berbrooka bych se na to opravdu těšila.

Nesrovnalosti v postavách:

Ano, vzhled je pouze detail a upřímně obsadit do role někoho přesně podle knižního popisu nikdy není procházka růžovým sadem, každopádně i tak bychom držet nějaké základní charakteristiky, která by nebyla schopna nabourat příběh, no ne?

V knize je Daphne brunetka s hnědýma očima, a ne modrooká blondýna, klenot debutantek. Právě kvůli její neschopnosti zaujmout nápadníky už druhou sezónu uzavírá dohodu se Simonem, takže tady nám vzhled poněkud narušil celý stavební kámen příběhu.

Simon je atletický, vysoký muž s delšími, hustými hnědými vlasy a jasně modrýma, ledovýma očima. Ačkoli přesně neodpovídá popisu, je charismatický, takže jeho obsazení mi na rozdíl od Daphne nijak nevadilo, pokud tedy pominu historický detail ohledně barvy jeho pleti, na který seriál prostě nehleděl.

Největším kamenem úrazu ale byla chráněnka paní Featheringtonové. V knihách, které jsem prozatím přečetla, se ani nevyskytla, rozhodně tedy neměla nijak kazit Daphne sezónu, ale i kdyby, opravdu by žena s tmavými vlasy, tmavýma očima a jinou než vápencově bílou pletí mohla být klenotem sezóny?

Daleko větším problémem, a to hlavně pro další série seriálu, mohou být nesrovnalosti v chování postav.

Se Simonem je v knize daleko větší legrace, takže je opravdu škoda, že tato jeho charakterová vlastnost se v seriálu zrovna nepromítla.

Chování hlavních hrdinů jinak ale knižní verzi většinou odpovídá. Zvláště ke konci je stejně otravné, bohužel vše je opět zbytečně protahováno a hlavní hrdinové se stávají čím dál tím více nesympatickými. V knize jsem si je opět oblíbila, v seriálu mi bohužel po tak dlouhém nepříjemném jednání znovu k srdci nepřirostli.

Matka Daphne není jen nějaká otravná dohazovačka. V knize je velice sympatická, tajemná a se zábavnými myšlenkami. Pozorovat, co se jí honí hlavou, jak krásně s dětmi manipuluje a chytře je vychovává, jak je vtipná, to mě v knize opravdu bavilo a mrzelo mne, že v seriálu z ní vyšla pouze typická matinka tehdejší vyšší vrstvy.

V seriálu mi chyběl právě ten krásný vztah Daphne a jejích bratrů, to neustále pošťuchování, provokace, soutěživost ale zároveň opatrování jeden druhého. Právě z tohoto chování v knize plynulo spoustu dojemných, a hlavně vtipných momentů, které je škoda na obrazovkách nevidět.

Anthonyho jsem v seriálu moc nemusela a v knize si jej zamilovala. Byl to ten správný druh zodpovědného, milujícího bratra. Ochranitelský, přesto milý a vtipný. V knize jsem jeho vztah s Daphne a ostatními sourozenci milovala a druhý díl, Vikomt, který mě miloval, je můj TOP!. Bohužel ze seriálu vyšel pouze jako sobecký zhýralec, který sestře nevěří, stará se o ni až když už je pozdě a myslí jen na svou milenku místo na povinnosti. To bylo opravdu velké zklamání.

Hlavním problémem ale dle mého názoru je, že seriál naprosto pohřbil zápletku, na které je vystavěn druhý díl série Bridgertonovi a tím pádem i druhá série seriálu. Anthony má po smrti otce velké psychické problémy a rozhodně se odmítá zamilovat a oženit z lásky. Nikdy nemiloval a nikdy nebude, takže jeho štěněcí útěky za operní zpěvačkou, snaha dostat ji do vyšší společnosti a celkově ta dokonalá láska je naprostá kravina, která v seriálu neměla co dělat a naprosto rozložila podstatu hlavní postavy i příběh druhé série. Opravdu by mě zajímalo, o čem to tedy bude...

Kdybych tedy své postřehy shrnula:

První kniha série, Vévoda a já, má sice stejnou kostru jako první série seriálu, dějové linky jsou však daleko lepší. Seriál udělal z Bridgertonových rodinnou ságu plnou nevázaného sexu, úchyláren a ještě k tomu přihodil detektivku. Příběh knihy je prostší, zaměřen hlavně na ústřední pár. Je propracovanější, míň přeplácaný, historicky korektnější, reálnější, emotivnější, humornější a s více sympatickými postavami. I když jste již viděli seriál, kniha je stále napínavá a čtivá, což svědčí o tom, jak skvěle byla napsána.

Ano, kniha není stoprocentně historicky akurátní a některé chování hlavních hrdinů by možná tehdy bylo tabu, ale alespoň se snaží. Co se seriálu týče, ten nejenže odhodil veškeré tehdejší zvyklosti či společenská pravidla, ale dokonce ani postavy nedokázal obsadit realisticky. Nechápejte mě špatně, takový Simon je opravdu krásný chlap a v seriálu jsem ho přímo žrala. Ale co se týkalo Daphniny nemesis, která se vlastně v knize ani nevyskytla? To prostě nešlo. Proboha tenkrát by jako klenot sezóny neprošla ani brunetka nebo dívka s opálenější pletí, takže tohle byla snad opravdu parodie.

Osobně bych se u zpracování knih přimlouvala za minisérie či filmy typu Pýcha a předsudek. Kdyby každá kniha měla jeden film zaměřený na ústřední pár a s pár vedlejšími linkami týkajícími se sourozenců, bylo by to skvělé. V opačném případě totiž mají tvůrci nutnost příběh vycpávat a protahovat, což je na něm znát a ztrácí své kouzlo. Příběh seriálu je protahován událostmi, jež se v knize vůbec nestaly, jsou přidávány nové osoby, situace i problémy hnané do extrému, a hlavně je měněn charakter či podstata hlavních hrdinů, což je opravdu problém.

Měli byste tedy sledovat seriál či číst knihu?

Pro sledující:

Pokud jste sledovali seriál, před koupí knihy je potřeba položit si pár základních otázek.

Líbil se vám nebo nelíbil?

Pokud se vám nelíbil, určitě bych dala šanci knihám. U nich totiž více než kdy jindy platí již známé kniha je lepší než film/seriál a svou šanci si rozhodně zaslouží.

Pokud se vám seriál líbil, z jakého důvodu?

Pokud jste si oblíbili historickou společnost, plesy, dvoření a ústřední pár, pak budete knihou nadšeni a přečtení určitě doporučuji.

Pokud jste si ale v seriálu oblíbili kupříkladu Eloise a její vyšetřování, v první knize nic takového nenajdete. Pokud si chcete koupit knihu a přečíst si rodinnou ságu, spoustu akčních a zvratových momentů a spletitých osudů, pak byste možná mohli býti zklamaní.

Pro čtenáře:

A pro vás, kdo jste teď nebo dříve četli knihy, inu sledování seriálu bych nechala na vás a vašem svědomí. Já osobně si myslím, že seriál je o dost horší než knihy. Historie se v něm vůbec neřeší, charakteristika postav je překroucená, a navíc je přeplácán množstvím vedlejších linek. Na druhou stranu je něco kouzelného na vizualizaci vašeho oblíbeného příběhu, no ne? Pokud tedy půjdete do sledování s otevřenou myslí, velkým nadhledem a dokážete jej neporovnávat s knihou, mohli byste si jej užít.

A co vy, jaký jste měli názor na seriál a knihu ze série Bridgertonovi?