Dcera ztracených bohů

Autor: Alžběta Komrsková

Nakladatelství: Fragment

Počet stran: 272

Kategorie: Pro mládež, Fantasy, báje, mýty

Anotace: Arisbé nikdy nepoznala jiné místo než maličký ostrůvek uprostřed Archájského moře, kde se narodila. Její touha vidět svět je tak silná, že se rozhodne porušit rodinné tabu a vstoupit do Labyrintu. Jen ti, kteří jím projdou a uniknou děsivé nestvůře v něm, mají možnost nastoupit na císařskou loď a ostrov opustit. Čeká na Arisbé úžasná budoucnost v císařském městě Solu, nebo smrt ve zdech Labyrintu, kde zemřela i její vlastní matka? 

Úvod: 

Den za dnem jsem na internetu narážela na propagaci nové knihy, Dcery ztracených bohů od Alžběty Komrskové, jež vyhrála letošní Humbook Start v kategorii text roku. Říkala jsem si, že to už přeci musí být něco, no ne? Navíc tématika řecké mytologie, moje oblíbená, to zní vyloženě skvěle. Tak se podívejme, jak to dopadlo.

Postavy: 

Hlavní hrdinkou je Arisbé, mladá krásná černovláska pochybného původu, která díky tomu i své nechuti k běžnému rodinnému životu ve vesnici poněkud vyniká. Upřímně je to typická puberťačka jako každá jiná, o životě toho moc neví, ale má své praštěné sny a co jí k jejich uskutečnění chybí na odvaze či praxi, dohání hravě odhodláním. Je to trochu strašpytel a zbrkloun, její vrstevníci se s ní však dle mého názoru snadno ztotožní.

Drusus je samozřejmě nádherný mladý muž, tmavovlasý, s ostrými rysy a vypracovaným tělem, jež vzhledem ke své stydlivosti podezřele často obnažuje. Je to typický voják, strohý, přímý, skoupý na slovo, panovačný a občas se zdá i vyloženě povýšený, nafoukaný až zlý. Pod tím vším se však ukrývá čestný muž s dobrými úmysly i srdcem.

Příběh: 

Arisbé je mladá žena poněkud vyloučená ze společnosti. Ne že by zrovna něčím vynikala, je však sirotkem, což v tehdejší době neznamenalo úplně žádoucí partii. Navíc po matce jako správná nepochopená hrdinka teenage dramat zdědila i velkou dávku praštěnosti. Jako jediná žena z ostrova totiž netouží po lásce, domově a teple rodinného krbu, ale chce se stát členkou Gardy. Proto když se její milovaný bratranec rozhodne podstoupit zkoušku v labyrintu a postavit se jeho příšeře, nenapadne ji nic lepšího než dovnitř vběhnout za ním. Labyrint však není místem, které si ve svém na rychlo vytvořeném plánu představovala, její nepřítel také není takový, jak si myslela a nejhorší na tom všem je, že ani její budoucnost nemá být taková, jakou si ji vysnila. Mladá Arisbé netuší, do čeho se vlastně namočila, komu zkřížila plány a jaké neštěstí svým vstupem do labyrintu vůbec rozpoutá. A to jsme prosím teprve na začátku příběhu! Podaří se Arisbé zažehnat nebezpečí a naplnit své sny? Nebo skončí jako další vedlejší oběť mocenské hry? A jak to vůbec bylo se ztracenými bohy?

Hodnocení: 

Hlavním kamenem úrazu knihy je nejspíše fakt, že od ní díky rozsáhlé propagaci čekáte něco úplně jiného, než najdete. Kniha má být postavena na řeckých mýtech a bájích a vy se těšíte, jak bude vše do příběhu zakomponováno. A pak přijde studená sprcha. Jako pojítko s řeckou mytologií najdete pouze stavbu připomínající bájný labyrint s něčím podobným Minotaurovi, informaci o tom, že existují či existovali bohové a vědmy a někde stojí Pantheon, huráááá. Nějaká řecká mytologie a úžasně zakomponované báje a mýty se prostě nekonají.

Dalším problémem jsou hlavní hrdinové. Arisbé začne jako naivní, zbrklá a sobecká dívka, která se nakonec rozhodne postavit za ostatní a odčinit své chyby jako dospělá. V celé knize ale v jejím charakteru nemohu nalézt jedinou změnu či vývoj osobnosti, a ačkoliv je nám podávána jako zmoudřelá hrdinka, pro mě je pořád to rozmazlené děcko, které mě svým nelogickým a zbrklým chováním dohánělo k nepříčetnosti a nebyla jsem si schopna vytvořit k ní vztah. Drusus je na druhou stranu typický voják a jeho postava dávala tak nějak větší smysl. Vzhledově i charakterově mi byl rozhodně sympatický. Co však smysl postrádalo byl jeho vztah k Arisbé. Drsný vycvičený voják se bez sebemenšího zamyšlení vrhá na pomoc nejnižší z nejnižších a okamžitě by pro ni obětoval své přesvědčení i život, zatímco ona mu nevěří a nenávidí ho. Tahle idea láskou praštěného a slepého štěňátka mi k němu vůbec neseděla a bez jakéhokoliv předchozího vývoje vztahu nedávala vůbec smysl. To už nebylo ani youngadult klišé, to bylo peklo.

A finálním problémem je celková nepropracovanost díla. Příběh má totiž opravdu zajímavý námět. Líbilo se mi, jak autorka udělala každou událost součástí daleko větší hry, zapojila proroctví, vytvořila nové bohy i logické vysvětlení jejich ztracení. Hezky si pohrála i s historií Solanů i Archájců včetně jejich víry i ateismu a do knihy zakomponovala opravdu mnoho nečekaných zvratů a napínavých situací. Nikdy jste nevěděli, co se může stát, co se tenkrát odehrálo, co s čím souvisí ani jak všechno vůbec dopadne. Bohužel vše bylo psáno stylem žáka druhého stupně základní školy. Autorka hnala příběh moc kupředu, u žádné události se nezastavila a tím pádem ani pořádně nerozvedla, nevysvětlila, ani vás nevtáhla do děje či k jednotlivým postavám. Kupříkladu celá historie Solanů a Archájců, Labyrintu i ztracení bohů včetně finálního rozuzlení čítala pouhé čtyři strany! Čekala jsem drsné boje v labyrintu, bloudění, Minotaura a dostalo se mi jen pár stránek proběhnutí chodbami. Očekávala jsem vysvětlení původu Arisbé včetně života i mise její matky a budoucí mise dívky samé, čehož se mi dostalo v rámci tří stan a finální bitva, na kterou čekáte celou knihu? Ta opět zabrala přesně čtyři strany! Navíc během nich musela být popsána celá noc práce, jinak by následující události a epilog nedávaly smysl! Autorka opravdu často utíká k dalším a dalším scénám, přitom ty současné by si rozhodně zasloužily daleko více pozornosti, a to mě opravdu mrzelo.

Kdybych tedy měla vše shrnout, kniha má opravdu skvělý a zajímavý námět. Neustále se v ní něco děje, je plná akce, napětí a nečekaných zvratů. Bohužel kolem řeckých mýtů opravdu jen vzdáleně prošla. Hlavní hrdinka je zbrklé, nelogické dítě, které mi lezlo na nervy. Hlavní hrdina je sice sympatický, ale jejich vzájemný vztah vůbec nedával smysl. Celý příběh je uspěchaný, nepropracovaný a z toho důvodu si nevytvoříte žádný vztah k hrdinům a rozčilujete se nad nedokresleností světa včetně jeho událostí i osob. Autorka do knihy zakomponovala události jež by vydaly na celou trilogii, a proto žádné nevěnovala dostatečnou pozornost a já si připadala jak při čtení osnovy. Nemohu tedy jinak než s přimhouřenýma očima hodnotit kladně alespoň za námět, hrdinu a zajímavé zvraty.

Hodnocení: ⭐⭐⭐