Perunova krev II.

Autor: František Kotleta

Nakladatelství: Epocha

Počet stran: 304

Kategorie: Fantasy a Scifi

Anotace: Ve světě dávných bohů to vře. Objevil se totiž ztracený mocný artefakt a ta, která jej získala, má s ním velké plány. Ne, takové, jako by měla matka Tereza, spíš Amin, řezník z Ugandy. Je tady ale jeden muž. Voják, zrazený a zabitý, přesto kupodivu stále živý a plný touhy si to vyřídit s každým bohem, který se mu postaví do cesty. Nejdřív ale musí zjistit, proč přežil místo toho, aby hnil na břehu řeky okusován potkany. A pak? Pak už jen musí najít nejvyššího z bohů, který se, podle zlovolné šeptandy, dal na křesťanství. Bez jeho pomoci totiž novou vládkyni bohů nikdy neporazí. A Ježíšek se bude zlobit. František Kotleta dokončuje svou divokou jízdu slovanským panteonem za řevu pistolí, vytí vlkodlaků a svištění chladných zbraní.

Úvod: 

První díl série Perunova krev od Františka Kotlety byl pro mě poněkud zklamáním. Hlavní hrdina mi díky svému neovlivnitelnému chování hrozně vadil a příběhu prostě něco chybělo. Přesto jsem se rozhodla dát svému oblíbenému autorovi ještě šanci a jelikož nerada něco vzdávám, pustila jsem se do závěru duologie.

Určitě si nejprve přečtěte první díl série, Perunovu krev, jinak budete mít v příběhu pořádný maglajz.

Postavy: 

Postavy viz. Perunova krev I. se nám zde poněkud vyvinuly. Martin už se díky Chors nechoval tak, že jsem měla potřebu ho zabít, a dokonce mu narostla i nějaká páteř, smysl pro spravedlnost či věrnost. Markéty mi už konečně nebylo líto. Libor opět nezklamal a na scéně se nám objevila i nová hrdinka, Nyja, která se svou hláškou nejsem ňamka (Čímž mě Kotleta vrátil do mých dětských let k seriálu Dinosauři a malému otravnému miminu vykřikujícímu nejsi máma!) okamžitě stala mojí oblíbenkyní. Byla tajemná, možná trošku praštěná, nejspíš poněkud zlomená velkým utrpením, které prožila, přesto ale byla silnou, pravou bojovnicí a já si tu kombinaci síly a zranitelnosti zamilovala.

Příběh: 

Martin nám přežil! Volejte sláva a tři dny se radujte! No, ono to možná až tak slavné nebude. Martin sice přežil, Chors má ale v držení dva artefakty, třetí jí brzy předá ponížený služebník Veles, takže je nadupanější než Godzilla, a přitom hodlá při jednom ze svých šílených rituálů obětovat Markétu, a Libora už možná její synáček dokonce sežral. Má vůbec polomrtvý Martin vězící někde ve stokách pod Prahou nějakou šanci zachránit své přátele? A ať se už situace vyvine jakkoli, má někdo vůbec šanci ještě Chors zastavit, než získá všechny artefakty a ovládne svět? A to ani nemluvím o komplikacích s renegáty, schovaným náboženským fanatikem Perunem, umírajícími vlkodlaky, běsy a zombie apokalypsou. Heslo je řežba - výsledek nejasný. A vy se máte rozhodně na co těšit.

Hodnocení: 

Kotleta zprznil slovanské bohy, oživil řecké bájné příšery, inspiroval se Čarodějem ze země Oz, zamíchal do toho zombie apokalypsu a na závěr jsme tu měli Bídníky! Kotletova záliba ve filmech, válce a historii evidentně hláškama končit nebude a jen tak dál. Oproti prvnímu dílu tohle byla vyloženě bomba. Na příběhu byla vidět práce, kterou si s ním i informacemi autor dal a vše konečně zapadlo na své místo. Opět to byla řežba plná akce, zvratů, ironie a humoru, každopádně jednotliví bohové, artefakty, příšery i moc sem konečně perfektně zapadli a já se nemohla odtrhnout. Hlavní hrdinové také neměli chybu. Martin si v mých očích zpravil reputaci, Markéty už mi nebylo líto a ke skvělému Liborovi přibyla i Nyja, která se svým rozštěpem osobnosti a hláškou nejsem ňamka byla prostě dokonalá! Tentokrát jsem se opravdu bavila od začátku až do konce, ocenila jsem autorův nápad i jeho zpracování, zamilovala si všechny hrdiny, nasmála jsem se a byla napjatá, co se z toho nakonec vyvrbí. Oproti prvnímu dílu opravdu obrovská změna a přečtení určitě doporučuji, tahle série za to nakonec vážně stojí!

Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐⭐