Série Zaklínač

Autor: Andrzej Sapkowski

Nakladatelství: Leonardo

Počet stran: 344, 400, 308, 342, 342, 430, 559 a 368

Kategorie: Fantasy

Úvod: 

Ano, ano, ano, přiznejme si, kdo z náš se již dávno, nebo alespoň po shlédnutí nového seriálu Zaklínač nenechal strhnout a nezačal číst? I já mám už nějakou dobu přečteno a musím říct, stálo to za to! Docela dlouho jsem ale dumala nad tím, jak nejlépe vám podat knižní recenzi, a nakonec jsem se rozhodla pojmout sérii jako celek, takže tady to je.

Rozhodla jsem se začít popisem světa. Sapkowski pro nás vybudoval svět plný magie, nestvůr, elfů, čarodějů a zaklínačů. Ačkoliv ostatní druhy, rasy a příšery většinou známe z jiných fantasy děl, autor představil druh zcela nový, člověku tak blízký a přitom vzdálený, zaklínače. Mutanta, jehož jediným úkolem je očistit svět od nestvůr a samozřejmě za to dostat hezky zaplaceno. V daném světě se však tradičně rozmohli lidé, kteří díky své převaze a nenávisti k čemukoliv jinému, mocenským bojům a slepé pověrčivosti potřebují cokoliv odlišné zlikvidovat. A je jim samozřejmě úplně ukradené, že daní živočichové či rasy jako i elfové zde žili dávno před nimi. Zaklínač je tedy potřebný, přesto se díky své odlišnosti setkává s opovržením a nenávistí. Ačkoliv první dvě knihy a Bouřková sezóna jsou především povídky a příběhy bojů zaklínače proti příšerám, hlavní část série je poté vystavěna právě na mocenských bojích vládců a v pozadí samozřejmě čarodějů.

Vše však nestojí pouze na originálním a geniálně zpracovaném světě. Velkými tahouny příběhu jsou i postavy:

Geralt - mutant, většinou opovrhován a nenáviděn, přesto mistr svého řemesla. Je přímý, prudký, zadumaný, lidé se ho snaží definovat jako člověka bez názorů a cílů, však je to přeci mutant, no ne? Ačkoliv by takový měl být, Geralt je jiný. Je bojovník, a to i v srdci, které má na správném místě. Ačkoliv by se neměl vměšovat, pokud jde o správnou věc, vždy zasáhne, kde má. Je lidštější, než by kdo čekal, a proto také chybuje. Možná není dokonalý, ale jestli není charismatický a sympatický on, pak už tedy nevím.

Yenefer - stará čarodějnice s jasnými cíli, nebo že by ne? Yenefer je mnoho věcí, je tvrdohlavá, vášnivá, žárlivá, cílevědomá a krásná, avšak ne dokonalá. Její cíle i chování by se dali považovat za proměnlivé jako počasí na horách, stejně tak lze popsat i její vztah s Geraltem. Žádnou přeslazenou romanci mezi nimi čekat rozhodně nemůžete, ale dočkáte se ohnivého a vášnivého příběhu, který prostě psal sám život. Yenina povaha se plně projeví při mocenském boji čarodějů. Někdy ji budete milovat, jindy ji budete nenávidět, ale rozhodně si nikdy nebudete jisti tím, co udělá. Yenefer je pro mě bouře, ale bouře, o které stojí za to číst!

Marigold - Marigold je krásný talentovaný bard, Marigold je ulhaný proutník a někteří by řekli, že Marigold je hlupák. Každopádně jeho pletky, názory a pomalé vedení, hlavně v případech, kdy by měl už sakra držet pusu, možná vytáčí Geralta, ale nás ostatní prostě nehorázně baví. A následné průšvihy, které vše vyvolá, nám připraví spoustu dobré akce, na kterou všichni čekáme. Bez Marigolda by to prostě nešlo.

Ciri - to je osůbka, kterou si dodnes nejsem jistá. Ciri bývala malá ustrašená princeznička, která vyrostla v drsnou bojovnici, občas mi ale její mentalita prostě vadila. Nejsem si jistá, jestli nezpůsobila více problémů, než za které stála. Ačkoliv je zásadní pro příběh, když se jednalo o situace týkající se pouze ní, nebylo to pro mě prostě ono, jako osoba mi asi nesedla. Její trénink a boje mě naopak vyloženě bavily. Sapkowski takové pasáže umí opravdu bravurně rozepsat, takže i když v jiných knížkách tyhle části občas přeskakuji, tady mne pokaždé vtáhl přímo do boje! Takže i když Ciri pro mě není top, uznávám, že bez ní by nebyl příběh a bojových scén by byla škoda.

Ačkoliv se nedají považovat za hlavní postavy, protože to bych pak musela vyjmenovat polovinu knihy, musím prostě zmínit trpaslíky. Tihle ogaři mě chytli za srdce snad nejvíc a v každé knize jsem se těšila na příběhy, kde budou přítomní. Jejich nářečí a z něj i výchovy plynoucí oplzlé připomínky, nadávky, hrubost, a hlavně rozhovory a situace, kde si prostě nebrali servítky, byly bezkonkurenční. Možná jsou hrubá a nevychovaná sebranka, jsou to ale dobrosrdeční chlapíci plní toho nejlepšího humoru. Sapkowski se při jejich scénách opravdu předvedl a já skládám hold.

Příběh:

Nejprve musíme zmínit první dvě knihy. To jsou knihy povídkové, popisují Geraltova dobrodružství při honbách za nestvůrami. Většinou však není sám, doprovází ho tlupa trpaslíků (Mou nejoblíbenější povídkou je hon na draka, hlavně humorná konverzace před bojem.), Marigold a setkáme se i s Yenefer. Nic v příběhu však není černobílé. Nejenom že Sapkowski do detailu promyslel a vybudoval postavy, které se celý příběh vyvíjejí. Vytvořil i velmi plastické příšery. Každá z nich má má své osobité reakce, ke svým činům důvody, a ne každá příšera musí být nestvůrou, stejně tak někdy je větší nestvůrou člověk. Povídky jsou nejenom čtivé, plné akce, cynismu a humoru, ale také nečekaných zvratů. Však proč by nestvůra zachraňovala ty, kteří jí usilovali o život? Mohou i nestvůry mít svá tajemství, touhy a lásky? (Příběh s měnavcem je toho dokonalým příkladem a také příkladem Geraltova pravého charakteru, velmi povedená povídka.) První díl je také propleten úryvky Geraltova pobytu s Nenneke, kde spatří záblesk své budoucnosti. Ve druhém díle se naopak dozvídáte zásadní informace o Geraltově seznámení s Ciri v Brokilonu, odkud jí navrátil Calanthé a závěrem knihy Geralt zjistí o pádu Cintry. Hodně se mi líbilo, že autor zakomponoval i povídku zahrnující Geraltovu matku coby hlavní hrdinku, opravdu to krásně dokreslilo jeho původ a životní příběh. Musím uznat, že povídkové knihy byly moje nejoblíbenější. Někdo tvrdí, že první dva díly není nutno číst, já musím nesouhlasit. Sapkowski je nejenom velký šprýmař, ale i mistr tajemství. Už v prvních dvou knihách skrývá střípky skládačky, které vás později překvapí a než se tak stane, značně vám vrtají hlavou a nutí číst dál. Pomalu ale jistě je již od prvního dílu budován svět a příběh, kde vše nakonec zapadne přesně tam, kam má a vy nestačíte žasnout. Já si dokonce v jednu dobu myslela, že je v knihách chyba, ach, jak jsem byla naivní! Překvapit totiž autor opravdu umí.

Následujících pět knih by se dalo označit jako příběh Geralta a Ciri. Skvělé je sledovat, jak si ostřílení zaklínači v Kaer Morhen nevědí rady s malým děvčetem a Tris Ranuncul je srovná do latě. A kdo by nechtěl vědět o vlivu... ehm, jebání na vývoj světa? Aneb trpaslíci zase bodují! Více tu zabředneme také do problematiky elfů a jejich odboje a nebude chybět ani Yenefer a počátek jejího vztahu s Ciri. Konečně také dostaneme první střípky skládačky hlubšího příběhu. Nedozvídáme se pouze o tom, jak to bylo s Cintrou. Ve třetím díle se již více rozehrávají právě mocenské boje jednotlivých vládců, kteří brojí na obranu proti Nilfgaardu. Stejně tak čarodějové mají vlastní tajné plány a nikdo z nich, lidé ani čarodějové, nemají plány stejné. A všichni samozřejmě chtějí Ciri. Čarodějné pletichy, mocenské boje a plány s Ciri se plně projeví v díle čtvrtém. Dočkáme se pořádného boje, nečekaných zvratů, smrti i zranění mnoha známých postav i demolice čarodějného sídla. Tímto dílem se všechno mění. Netušíte, kdo má jaké plány ani jak se co vyvine. Velmi se mi líbil zvrat s mladým Nilfgaardským černým jezdcem, kterého jsem si v knihách opravdu oblíbila. Hlavní záhadou je však zmizení Ciri. Kam se dostala, kdo ji má, kdo ji chce mít a kdo ji může mít? A nikomu se nedá věřit. Ciri má tedy v tuhle chvíli svůj oddělený příběh, který je sice perfektně vybudovaný a promyšlený, jak jsem již ale naznačila u popisu postavy, pro mě je nejnudnější částí celého díla a až na boje mi prostě nějak nesedl, nejspíše kvůli hrdince. Zaujal mne však příběh původu Ciri, Falky a přenášení kouzelné moci, kterou Ciri ovládá. Další skvěle promyšlený střípek skládačky. Samozřejmě však knihy nejsou jen o Ciri, Geralt se ji snaží najít za každou cenu. Všude se mu však do cesty pletou mocenské boje. Ať už se jedná o Nilfgaard, vládce, elfy nebo tajné plány různých čarodějných frakcí. Geralt tedy musí po cestě pobíjet nepřátele, potkává příšery v podobě lidí i nelidí a přátele ve formě, kterou byste u zaklínače nečekali. Občas sejde z cesty, a to ne pouze doslovně. Jindy se přidruží k vtipné skupině trpaslíků a zachraňuje lidi v nesnázích. A někdy situaci tradičně zkomplikuje vojsko nebo Marigold, to vyjde nastejno. Mezi tím vším se stále snaží odhalit větší hru, která běží na pozadí a je opravdu na co se těšit. Mezitím má samozřejmě Yenefer své vlastní tvrdohlavé plány. V příběhu přibude pár dalších zajímavých postav, které si oblíbíte. Závěrečný boj bude opravdu epický a rozřešení nečekané. Finální zvrat týkající se Nilfgaardu určitě čekat nebudete stejně jako já. Zaklínač i po tolika dílech dokázal opět překvapit a vyrazit mi dech. Vyřešením problémů s čaroději a Nilfgaardem však ještě příběh nekončí. Stále jsou zde k řešení problémy lidí a jiných ras, především dějová linka Scoia'tael, která mne osobně velmi zaujala a nutila k zamyšlení. Jak již bylo zmíněno na začátku, nic není černobílé a nebude takový ani závěr série. Pevně věřím, že vás Sapkowski stejně jako mě překvapí a budete dlouho dumat nad tím, jak to vlastně všechno bylo.

Bouřková sezóna je posledním dílem série. Charakterizovala bych ji však spíše jako první dva díly. Ačkoliv není psána jako povídkové dílo, zahrnuje vedlejší dějovou linku, ve které Geralt opět řeší své problémy, bojuje s nestvůrami ale i panskou mocí. Tento díl byl pro mne osobně asi nejslabší, podle mého se Sapkowski zbytečně moc věnoval Geraltovu pelešení s každou sukní, kterou uviděl. To byl ale snad jediný zápor a kniha určitě za přečtení stojí už jen kvůli Marigoldovým eskapádám a Geraltovým bojům.

Hodnocení: 

Myslím, že si každý uvědomuje, že Sapkowski je mistrem svého oboru. Nejenom že vybudoval uvěřitelný a dokonale promyšlený fantasy svět. V literatuře přeplněné neustálým opakováním nám představil originální, nový druh hrdiny, zaklínače. To by samo o sobě mohlo stačit, tím však autor nekončí. Předhodí nám perfektně propracované hlavní i vedlejší postavy, a dokonce i jednotlivé nestvůry se svými charaktery, dokonalostmi i vadami. A jako by ani to nestačilo, přidal Sapkowski bezkonkurenční příběh plný fantasy, mýtů a historie, mocenských bojů, pletich, tajemství a nečekaných zvratů a vše podal tak, že jste nikdy nebyly schopni dopředu odhadnout, co se stane. A i kdybyste něco málo předvídali, hlavní tajemství je ukryto tak hluboko, že nemáte šanci jej předem odhalit. Celou dobu sledujete s napětím čtivý příběh a nechcete jej odložit. A celou dobu se těšíte z bojových scén i hordy humoru, který nenechá vaše oči suché. Ano, některé momenty byly možná slabší, pro mne osobně již zmíněná část samostatného příběhu s Ciri, ale to je podle mne jen otázka vkusu a pokud jste nečetli, určitě to brzy napravte.

Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐⭐