Poslední aristokratka

Autor: Evžen Boček

Nakladatelství: Druhé město

Počet stran: 248

Kategorie: Česká literatura, Humor

Anotace: František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku "zdědí" hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene.

Chudobný navrátilec, krkolomně navazující na slavný rodokmen, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurenceschopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor, profesí kastelán, upředl sérii panoptikálně komických situací. V deníku Marie III., posledního potomka rodu, nenajdete sex, násilí, vraždy ani hluboké myšlenky. Má jedinou ambici: pobavit čtenáře! 

Úvod: 

Již dlouho jsem poslouchala samé pění chvály na Poslední aristokratku od Evžena Bočka. Většinou se těm propagovaným top titulům, po kterých každý tak blázní, obloukem vyhýbám, jelikož pak bývám často zklamaná. Měla jsem však náladu na trochu toho nefalšovaného humoru a jelikož jsem již nedala delší dobu šanci českému autorovi, s chutí jsem se do knihy pustila.

Postavy:

Máme tu hned několik postav a žádnou z nich nelze za použití zdravého rozumu jasně charakterizovat, to prostě musíte číst. V příběhu máme otce škudlila, který by si pro korunu nechal vrtat koleno a zaprodal rodinu, jelikož peníze jsou jeho milášci. Dále matku shopaholičku posedlou lady Dainou, která neumí ani slovo česky a bez telefonu nepřežije. Dožívající kočku Carevnu, nevycvičené dogy Olina s Laďou, anorektičku Denisku posedlou piercingy, šlechtici a duchy i jejího otce, který by se jí velice rád zbavil pro zachování zbytku svých nervů. Na Kostce jsou také stálými zaměstnanci kuchařka alkoholička paní Tichá, zahradník hypochondr pan Spock a líný, nevrlý kastelán nenávidějící turisty. A to ani nemluvím o Lounech z Hvězdy a jejich šílené správkyni s tunou geniálních nápadů, inu prostě veselá skvadra. Naše hlavní hrdinka má nervy z oceli, jinak by se oběsila nejpozději v polovině.

Příběh: 

Celá kniha je psána formou deníku nejmladší z rodu Kostků z Kostky, Marie. Zchudlí čeští aristokraté se spolu se svými zpopelněnými příbuznými v pytlících od oříšků a polomrtvou kočkou vrací na své panství v České republice, Kostku. Vyráží bez peněz na rozpadající se hrad plný problémů a praštěného služebnictva, jak kdyby v jejich rodině nebylo už šílenosti dost. Matka si představuje blahobyt ve stylu lady Diany a jaksi jí nedochází, že tak bohatí prostě nejsou. Otec si klidně nechá spadnout hrad na hlavu a raději bude nadávat na každého zemřelého člena rodiny, který ji kdy připravil o majetek, než aby musel cokoliv zaplatit. A to zvlášť, když přijde konec měsíce a zjistí, že zaměstnanci požadují mzdu, jaká nehoráznost! Kuchařka je věčně v lihu, zahradník neustále umírá na nové choroby a kastelán se snaží sabotovat přísun turistů, jak jen se dá. A do toho přidejte šílené psy a kočku, Denisku, duchařské historky a dokonalý plán pro nalákání turistů na hrad, co jen by se mohlo ještě pokazit? Jak může taková skvadra společně přežít a zároveň zachovat rodové tradice? Bude to šílená jízda, ze které nikdo nevyjde jako dřív!

Hodnocení:  

Ze začátku jsem byla opravdu skeptická, protože ačkoliv většina knih tvrdí, jak hrozně jsou humorné, většinou se třikrát usmějete a dost. Poslední aristokratce od Evžena Bočka však musí opravdu přiznat k dobru tu skvělou dávku situačního humoru doplněnou poznatky nejmladší členky rodu, protože to prostě nemělo chybu. Tohle člověk opravdu nevymyslí, a i když jsem se možná nesmála až do konce knihy se slzami v očích, určitě jsem se bavila po celou dobu četby a vždy se našlo něco, čím mě autor opravdu dostal. Takže pokud hledáte tu správnou dávku humoru, tohle je jedna z nejlepších voleb. Co se postav týče, ty byly opravdu specifické a originální. Každá jedna z nich měla své vlastní problémy i nešvary, které samy o sobě a zvlášť v kombinaci s ostatními aktéry vyvolávaly neustálé salvy smíchu. Sice je asi nikdy nepochopíte, ale bavit vás budou určitě, stejně jako celý, možná trochu za vlasy přitažený, ale zato čtivý příběh. Kupodivu na čtivosti mu ani neubrala forma deníku, kterou byl podán a řekla bych, že to byl dokonce plus. Co mě však trochu mrzí, je, že kniha postrádala nějakou napínavost či cokoliv, co by mne u ní udrželo. Ano, byla to opravdu příjemná oddychovka, u které jste se zasmáli, ale bohužel ji klidně můžete odložit a dočíst i za půl roku, rozhodně vám nebude vrtat hlavou, co bude dál a nebudete s knihou vzhůru celou noc. I tak je to však kniha opravdu povedená a já její přečtení více než doporučuji každému, kdo má náladu na trochu klidného čtení a humoru.

Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐