Válkotvůrci
Autor: František Kotleta
Nakladatelství: Epocha
Počet stran: 244
Kategorie: Fantasy a Scifi
Anotace: V Římě navštívíte místo, kde se během pandemie sejdou dva zvláštní milenci, potkáte vojáky budoucnosti, muže za oponou, kteří rozpoutávají války ve prospěch lidstva, setkáte se s chlupatými mimozemšťany a vypravíte se i na největší dobrodružství, které lze zažít jenom na planetě důchodců. Povídky dnes nejprodávanějšího spisovatele fantastiky publikujícího pod pseudonymem František Kotleta stály na počátku jeho literární kariéry. Některé jsou stále provokativní, jiné romantické, humorné či hravě naivní s pointou, která vás překvapí.
Úvod:
Vždycky jsem milovala fantasy a sci-fi, od Kotlety mě ale pořád někdo odrazoval, však je to jen nesmyslná řežba, nečti to. Ale nakonec mi to prostě nedalo a sáhla jsem po jeho sbírce povídek Válkotvůrci, od té doby jsem závislá.
Přečtěte si i recenze na další Kotletovy knihy viz. série Spad, duologie Perunova krev a Underground.
Povídky a hodnocení:
Napsat povídky, které zaujmou, je podle mého názoru opravdu náročné. Pokud máte krátké povídky, nemáte prostor na velký popis prostředí, světů, ani na nějaký velký vývoj jednotlivých postav, takže mnohým čtenářům kolikrát prostě nesednou, protože je ve výsledku nedokáží nijak více oslovit, to se však u Kotlety nedá říci.
Celá kniha se skládá ze tří částí. První je předmluva, druhou je 16 krátkých povídek a ve třetí části máme dvě povídky delší včetně ukázky z knihy Spad.
V předmluvě se dozvídáme, proč autor vlastně knihu vydal. Kniha totiž není vyloženě jeho novým dílem, ale souborem povídek, které kdy psal a vydával kupříkladu v časopisech, a ačkoliv je vlastně nikdy nechtěl vydávat knižně, chtěl udělat nám čtenářům radost a za dob koronaviru je pustil do světa. To bychom ale nebyli my čtenáři, abychom ho nedonutili hodit je na papír, takže tady je máme.
Co se povídek týče, musím říct, že smekám. Autor totiž vytvořil sci-fi založené na problémech dnešního světa. Na tragédiích a osudech lidí, oblastí či celého světa, se kterými se za svou novinářskou kariéru setkal. Jeho povídky jsou možnými pokračováními právě daných situací. Jsou obrazem toho, jak by všechno mohlo dopadnout, a z toho opravdu mrazí. Každá z povídek má díky autorově předmluvě a zkušenostem, které jej k jejímu napsaní vedly, ale také díky svému skvěle napsanému příběhu, opravdový potenciál. Hlavně vás však nutí přemýšlet. Nemůžete ale čekat nějaký depresivní umíráček, vše je totiž proloženo Kotletovým vlastním skvělým humorem pro odlehčení celé situace. Jak autor dokázal spojit sci-fi s problematikou dnešních lidí a dnešního světa plnou hlubších myšlenek a do všeho ještě zamíchat humor, abychom se nezbláznili, to opravdu nechápu. Podle mého názoru to chce určitý druh geniality, který Kotletovi není cizí.
Nechci vám nijak vyspoilerovat jednotlivé povídky, proto pouze zmíním můj vlastní názor na některé z nich. Pro mne osobně byli nejsilnějšími třemi povídkami Výjimečný trest, Důchod a Válečníci. Za nejslabší poté považuji asi Tvůrce kruhů a Expedici.
Výjimečný trest se zabývá naším trestním právem, které za vraždu ukládá trest nějakých 8-10 let, což je trest naprosto neodpovídající zločinu. Kotleta nás ve své povídce proto zavede do budoucnosti, kde, pokud zabijete, máte na výběr ze dvou možností, buď dostanete doživotí, nebo si do hlavy můžete nechat nahrát mysl své oběti. Ve druhém případě máte 5% šanci, že se nová mysl neujme a vy budete svobodní. Povídka má však originální zápletku a nečekaný závěr s opravdu zajímavou pointou.
Důchod řeší situaci budoucnosti mé generace, kdy prostě nepůjdeme do důchodu, pokud na něj neušetříme. A tak díky autorovi sledujeme skvělý příběh s partou dědulů v hlavní roli. Tito dědouškové mají jít do důchodu samozřejmě až ve 105 letech, ale protože si ho chtějí trochu užít, vymyslí si vlastní plán. Věřte mi, závěr povídky opravdu nečekáte, pointa příběhu je opět hluboká a jasná, povídka nutí k zamyšlení, ale zároveň se u ní skvěle pobavíte!
Co se týče válečníků, tady sledujeme budoucnost naší armády. Samozřejmě, že si přejeme, aby technologie postoupila tak dopředu, že během jednotlivých válek nebudou naši muži padat za vlast a domů se vracet v těžkých bednách, ale jediné, co ztratíme, budou stroje. Jaká by však mohla být cena za takové vylepšení? To se právě dozvíme v dané povídce. A věřte mi, není to tak nereálné, protože podobné věci už se dokonce párkrát staly i tady u nás. Možná právě proto mi tahle povídka přišla tak děsivá a dovolím si malou citaci:
"Pochopil jsem, že ani já si nechci moc připouštět, že jsem válečný vrah. Kdo ví, kdy bych přestal rozeznávat mezi skutečností a realitou a začal sbírat body."
Jak jste tedy již určitě pochopili, Kotletovy povídky musím pochválit. Byly čtivé, byly originální, byly plné humoru, hlubokých myšlenek a zajímavých point. Každý si v nich najde to své a zaujmou jej nejspíše podle jeho vlastních životních zkušeností a názorů, takže ačkoliv mě osobně některé přišly slabší a některé silnější, žádnou nemohu nijak odsoudit. Knihu určitě doporučuji, a to i zarytým autorovým odpůrcům, jelikož se jedná o zajímavou změnu v jeho tvorbě, kterou by si měl podle mého názoru přečíst každý.
Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐⭐