Zvon

Autor: Neal Shusterman

Nakladatelství: YOLI

Počet stran: 544

Kategorie: YA, pro mládež, sci-fi

Anotace: Ve světě smrtek je všechno jinak. Citra a Rowan zmizeli. Plovoucí město Trvalka je pryč. Zdá se, že už nezbývá nic, co by mohlo smrtkovi Goddardovi zabránit, aby uchvátil absolutní moc. Když se teď Nimbus odmlčel, zůstává otázka: Může ho ještě někdo zastavit? Odpověď mohou dát Tón, Zvon a Hrom.

Úvod: 

Série Smrtka od Neala Shustermana se třetím dílem Zvon dostává do epického finále a já jsem rozhodně zvědavá na to, co si pro mne autor připravil tentokrát.

Příběh:

Rowan a Citra jsou po potopení Trvalky uvězněni v neprodyšném trezoru a snad navždy uloženi k věčnému spánku, jelikož vrchní sekáč Goddard, jehož vládu mrtvé arcismrtky svým posledním rozhodnutím údajně posvětily, místo označil za zónu úcty. Jeho tajemství je pohřbeno pod pár tunami oceánu, přeživší shazují vinu na smrtku Lucifera a spasitel Goddard má volné pole působnosti pro všechny své příšerné plány. Jenže ne všechno dokonalému Goddardovi půjde tak, jak si naplánoval. Greyson Tolliver, nový Zvon tonistické sekty, který své ovečky shromažďuje, začíná býti hrozbou. Ostatní smrtky se mezitím rozhodly, že by bylo dobré najít a vylovit trezor se smrtčími prsteny, trezor s Rowanem a Citrou. A do toho má smrtka Faraday v zemi Šlofíků své vlastní plány a ani Nimbus nezůstane nečinný. Jaký osud čeká Rowana a Citru? Přežije Greyson soupeření s Goddardem a jaké peklo jeho sekta rozpoutá? Co provádí Faraday v zemi Šlofíků? A co k tomu všemu plánuje Nimbus? Na povrch vyplují mnohé pravdy, do pohybu budou uvedeny staré i nové plány, bojovat se bude na mnoha frontách a výsledek je nejasný. Tohle bude opravdu jízda.

Hodnocení:

Myslím, že o světě, který Shusterman vybudoval, se není nutno znovu rozepisovat. Že je originální, zajímavý a propracovaný, to již samozřejmě všichni víme a v tomto díle si opět potvrdíme, až do jaké hloubky Shusterman propracoval svět, jeho historii i postavy. Opravdu jsem nečekala, že všechny problémy budou sahat až takto hluboko, co vše bude o smrtkách, Nimbu i všem ostatním odhaleno a jak do sebe vše zapadne. Opět to bylo geniální a já nestačila zírat.

Všechny postavy zde dosáhly svého maximálního potenciálu. Goddard se stal děsivou až nechutnou ukázkou toho, co s lidmi může udělat touha po moci. Jeho mysl hraničila mezi genialitou, krutostí a šílenstvím. Byl to prostě záporák, jehož akce jste nepředvídali a nenáviděli je stejně jako jeho každou molekulou svého těla. Oproti němu smrtka Randová teprve pomalu objevovala svůj skrytý potenciál. Kdo by čekal, že někdo, kdo se vyžívá v zabíjení a oživí tohle monstrum by mohl mít ještě nějaké srdce nebo skryté svědomí? A možná to bylo jen sobectví a vypočítavost, co já vím. Každopádně ano, pořád ji nenávidím, nikdy si ji neoblíbím, každopádně její vnitřní konflikt, záblesky lidství v těle vražedkyně, byl stejně nečekaný jako osvěžující.
I Greyson Tolliver se zlepšoval. Ze ztraceného chlapce, jenž se vyžíval v rebelii a bez Nimba si neuměl svůj život představit, se vypracoval v přemýšlivého a moudrého vůdce s velkým potenciálem a velice příjemně mě překvapil. Byla jsem také ráda, že se vrátil smrtka Possuelo z prvního dílu. Tato pro Citru otcovská figura byla něco, co mi u její vlastní rodiny chybělo a jejich vztah byl opravdu krásný. Co se mi líbilo dále, bylo, že i neochvějní hrdinové, jako jsou Faraday a Rowan, nebyli jak z kamene. Že měli období, kdy se ocitli na dně, pochybovali, měli strach, trpěli, ale i tak si zachovali své já a dokázali se postavit na nohy. I ten největší drsňák a nejdůstojnější muž jsou na konci dne jen lidé a tuto reálnost oceňuji. A důstojná smrtka Anastázie byla opět tradicí. Opět reálná, lidská, a přesto geniální a neochvějná, když to bylo potřeba a já ji milovala. A ačkoli Rowan a Citra nedostali o moc více společného prostoru než v minulých dílech, i jejich lince a citům se dostalo jisté pozornosti, která vyústila v opravdu zajímavý konec.

Vím, že od minulého dílu se vyskytlo mnoho vedlejších postav, jako třeba knihomolka Munira, Nimbova asistentka Loriana nebo kapitán Jeri. Tyto postavy pomohly příběh rozvinout určitým směrem a dostat jej do finiše, každopádně mne nijak extra nezaujaly a občas mi přišly až otravné, zvláště Munira. Oproti ostatním propracovaným postavám byly opravdu jednoduché, prvoplánové a nezajímavé. Jeri sice zaujmout uměla, ale její postava mi přišla spíše jako propagace věčně omílaného tématu, což mi přišla také škoda. Jediná nová postava, která mne doopravdy zaujala, byl smrtka Tenkamenin, na první pohled druhý Goddard milující party, na druhý dokonalý Faraday, touto postavou jsem byla velice mile překvapená.

Bohužel musím přiznat, že příběh byl zmatenější než v prvním a druhém díle. Nejenom, že se často střídaly lokace i postavy, ale ani čas, ve které se jednotlivé události odehrávají, nebyl nijak upřesněn a příběhy chronologicky nenavazovaly. Než se tím pádem člověk zorientoval, co se kdy kde stalo, byl v tom hrozný guláš. Každopádně v určitém bodě vše začalo dávat smysl. Ano, Shusterman mi pořádně zamotal hlavu, připravil mnohá překvapení a napínal, kde mohl. Když ale vše nabralo na obrátkách a začalo do sebe zapadat, nestačila jsem žasnout. Někdy jsem se smála, jindy měla slzy na krajíčku a s okousanými nehty se nervovala, jak to všechno dopadne. Vše poté vyvrcholilo v opravdu epický konec. Nebyla to katastrofa, ale nebyla to ani pohádka, byl to konec hodný takto unikátního díla. Byl napínavý, plný nečekaných zvratů, zajímavých osudů i konců. Byl dojemný, nesl opět mnoho hlubokých myšlenek a já osobně musím říci, že ačkoli jsem milovníkem dokonalých happyendů, Shusterman na J. R. R. Martina v popravách naštěstí nemá a já myslím, že toto je asi jedno z nejlepších, nejpromyšlenějších, a hlavně nejsilnějších finále, jaké jsem kdy četla! Ve chvíli, kdy se všechny náznaky ze tří dílů propojily, kdy jsem konečně odhalila všechny tajné plány, jejich důsledky i nová poselství, když jsem sledovala osudy všech hrdinů a způsoby vypořádání se se situací všech přeživších, jsem byla šťastná, a přesto se se slzami v očích zamýšlela nad vším, co mi Shusterman naservíroval, a že to rozhodně stálo za to! 

Takže ano, možná byl začátek úmyslně a otravně zmatený a některé postavy posloužily jen jako výplň, kniha má však mnoho dalších věcí, kterými tyto drobné nedostatky vyváží a já přečtení rozhodně doporučuji.

Pokud jste tedy zvažovali, jestli investovat do série Smrtka, rozhodně to udělejte. Tohle je jedna z těch opravdu epických sérií, která by neměla chybět v žádné knihovně a její poselství by nemělo uniknout žádné mysli.

Hodnocení: ⭐⭐⭐⭐⭐